středa 1. srpna 2012

Ach ten brak!


Stále častěji - a to bohužel i u takzvaných znalých bibliofilů - se setkávám s nepochopením mého poněkud zavádějícího názoru. Často mě můžete slyšet, že moderní literatura je z větší části braková. Po takovém prohlášení většina lidí zakroutí nesouhlasně hlavou (v lepším případě) nebo mi dokonce začne spílat a s ironickým úsměvem odvětí "a ty bys napsala něco lepšího?". Možná je načase vysvětlit, co myslím pod pojmem brak
(To abych předešla zbytečnému vysvětlování v době, kdy uražený fanoušek moderní literatury pěje ódy na své milované knihy a odmítá poslouchat mé pitomé řeči.)

Slovo "brak" je v našich končinách až příliš často (nesprávně) spojován se slovem jako "odpad". Hned ze začátku tedy připomenu, že nejblíže (a to dokonce ani samotní literáti s vysokoškolským titulem nejsou zajedno) slovu brak má (s přimhouřeným okem) pojem "masový kulturní produkt", neboli "komerční zboží". Je regulované masovou poptávkou, orientuje se na zisk a masovou popularitu. A mnozí autoři to (jen ať jim je vzdán hold) vůbec nezapírají.

Tak se tedy podívejme na brak ne jako na termín kvalifikační, jako spíše klasifikační.


Malá historie braku

Brak nejspíše vznikl napodobováním úspěšných románů autory, kteří byli méně úspěšní. Rozšířil se především v první polovině devatenáctého století. Jak jinak, než s rozšířením všeobecné gramotnosti. Literatura, původně určená především vyšším, vzdělaným vrstvám, velmi brzy opustila své dosavadní hnízdo a mnozí autoři správně vyčmuchali obrovský potenciál mas. Bylo však jasné, že prosté měšťany a nižší vrstvy nenadchnou ani květnatým jazykem, ani opěvováním vyšších ideálů. Velmi brzy tyto knihy začaly jít svou vlastní - velmi pestrou a mnohdy zajímavou - cestou. Svou základní charakteristiku si ovšem nechaly. Především chtěly být kupovány a masově čteny. Chtěly se zavděčit co největšímu množství lidí ze všech vrstev. A zatímco se žánry a subžánry braků střídaly rychleji než letní a podzimní móda, určité základní znaky brakové literatury zůstaly a můžeme je sledovat až do dneška.

Kostra brakové literatury

Mezi stálice v proudu braků bývá až rigidně stavěný děj (daný určitým scénářem). Celá desetiletí se brakové detektivky píšou podle stejného scénáře, mezi nimiž čas od času propluje jakýsi - mnohdy neúspěšný - pokus o narušení struktury děje. Poznávacím znakem brakové literatury je i jistá neměnnost charakterů postav (mnohé knihy jsou odlišné vlastně jen jménem hlavních hrdinů a zeměmi, ve kterých se příběhy odehrávají). Tato na první pohled hrůzná skutečnost je však dána především požadavky čtenářů. Brak, jakožto literatura pro široké vrstvy, by měla být jednoduchá na přečtení, a především by se čtenář měl co nejdříve s postavou příběhu ztotožnit. Jistá dávka předvídatelnosti děje, jasných, stálých charakterů a jednoduchých zápletek je k tomu nutná.

Důležitým faktorem, který se v knihách mění, je tedy prostředí. Autoři brakové literatury často vytváří dokonale uvěřitelné, komplexní světy, do kterých zasazují svou kostru příběhu i s postavami. Čtenář si tak může kompenzovat předvídatelný děj právě geniálním zpracováním prostředí, vynikajícími, a mnohdy invenčními prvky z nových, často nereálných světů, aniž by musel složitě přemýšlet nad dějem či jednáním postav. Toto je velice důležitá vlastnost braku - přestože jsou často děj i postavy velmi jednoduché a jasné (u žánrů typu fantasy a sci-fi se často setkáváme s prvky PC her ("questy", které musí "hero" plnit, aby se dostal v příběhu dál, nebo se jedná přímo o dlouhou "campaign")), mají jednotlivé knihy často velmi odlišné, pro čtenáře velmi osvěžující, světy, v nichž se děj odehrává.


S takovou klasifikací braku, který už tak "poklesle" nevypadá, bychom mohli pokračovat v mém zamyšlení. Můj názor na přínos všeobecného rozšíření literatury nechám na jindy, nyní se zaměřím spíše na jednotlivé tituly. Samozřejmě není náhodou, že se brak opravdu stává důležitou a vedoucí částí literatury. Jelikož otěže (nejen) masové oblíbenosti a prodejnosti stále více v našich končinách přebírá dav a davové myšlení, musí se i umění přizpůsobit jeho požadavkům. Dav nikdy nebude chtít číst intelektuální literaturu, sebepřínosnější by byla. Dav chce právě brak, a jedině dav jej dokáže správně ocenit. A nemusí být nutně jenom špatný.

Často mě zaráží, že mnozí "velmi intelektuální" recenzéři a kritici rozebírají dílo - veskrze brak - a srovnávají ho pomalu s klasiky. Tato nehorázná zhovadilost některých kritiků, kteří rádi kopou do všemožných žánrů, mě nepřestává rozesmávat. Mnozí autoři dnes výslovně říkají, že píší brak. A rozhodně nepíší ve svém žánru špatně. Čísla prodeje tomu rozhodně nasvědčují. Mezi braky tak můžeme lehce zařadit sérii Stmívání, jakožto i knihy Dana Browna. Velké množství braku můžeme nalézt ve fantasy a sci-fi, nicméně žánry jako takové mají na kontě i mnoho ne-brakové literatury vysoké kvality (mnohdy podle mne srovnatelné s mnohými klasiky). Brakem je tedy i úžasný Harry Potter, ale já osobně jej považuji za velmi kvalitní dílo. Za brak považuji červenou knihovnu, přesto se mezi desítkami titulů jistě najdou i velmi zajímavá, dechberoucí (pozitivně) díla.

Nepoužívám slovo brak jako nadávku, a vy, mí milí diskusní odpůrci, byste možná také neměli… Urazili byste tím mnohé brakové knihy, které se mohou směle postavit mezi knižní velikány dob minulých. Ano, i já jsem četla pln braků, které mě připoutaly k židli, dokud jsem neotočila poslední stránku.

Jelikož je však pro mne literatura především záležitost intelektuálně náročná, je jasné, že braky se příliš zabývat nebudu. Neznamená to však, že bych všechny braky nejraději spálila.

A co Vy? Je pro Vás brak synonymem ke slovu "pokleslý"?

13 komentářů:

  1. Skvelý článok, opäť som sa pozrel na literatúru v inom svetle. Je zaujímavé si naozaj všímať, koľko vecí majú dnešné "in" knihy spoločné. Nemám načítané stovky kníh a neviem, kde je pre teba tá hranica medzi "dobrou knihou" a "brakom".
    Ale rád čítam. Keď ma kniha zaujme a páči sa mi, tak je nepodstatné, ako ju nazývajú alebo v akom žánri je písaná.
    Zastávaš teda "klasikov" a myslíš si, že dnešný svet literatúry nemôže vyprodukovať nič "nebrakové" a "originálne"?

    OdpovědětVymazat
  2. Dle mého slovo "brak" získalo v průběhu času značně pejorativní nádech, takže já osobně preferuji slovo "komerční". Ovšem ve smyslu, v jakém ono slovo prezentuješ ty, je dnešní literatura komernční/braková naprosto přirozeně.
    Vzhledem k nárokům, které jsou na autora kladeny, si dokonce myslím, že se člověk píšící pro intelektuály nemá šanci prosadit, vem si Monyovou - ta začínala taky intelektuálními pracemi, ty jí nikdo nevydal a u čeho skončila.
    Spíš kolem sebe vidím trend - napíšu to komerčně a vložím do toho (hlavně nenápadně, alegoricky, mezi řádky) několik hlubokých myšlenek. Nebojím se přiznat, že tímto stylem tvořím vlastně i já.
    Potom už je ale těžké rozlišit brak od skutečného braku. To je možná důvod, proč je vše radši házeno do škatulky brak.
    Jenomže inteligentních lidí není méně. Jenom prostě žijí v světě, který ovládá trh. Takže: "Buď piš pro lidi, tak aby o kupovali, nebo nepiš vůbec."
    Jak se s tím popere sám autor a jaké alegorie a plíživé myšlenky na pozorného čtenáře nachystá, už je jen na něm.

    OdpovědětVymazat
  3. Ovšem "komerční" na tom není o mnoho lépe.
    Zajímavá úvaha.

    OdpovědětVymazat
  4. "Komerční" vyznívá, pravda, taky dnes už negativně, ale rozhodně to nezní tak negativně jako brak, alespoň já to tak necítím. Samozřejmě, nálepka komerční autor není zrovna dvakrát pochvalná.

    OdpovědětVymazat
  5. Otázka zní - a kdy literatura braková nebyla? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Matt Foxiss: Hranice je velmi tenká a pravděpodobně jsem tímto článkem zdaleka svou polemiku o bracích moderní literatury nevyčerpala. Snad příště. A zároveň tak trochu navnazuji, že asi odpovím i na tvou položenou otázku, co míním o "klasicích", protože na ty mám též docela pifku. Na některé určitě možná i flintu...
    Tereza: Tuto problematiku intelektuální literatura vs. dav budu rozvádět ještě podrobněji. Spíše jsem prvním článkem chtěla zamezit nepochopení terminologie mnou používané, abych na tento článek mohla v budoucnu odkazovat. Jinak ano, v jistém smyslu by se braky daly přirovnat ke komerční literatuře (viz ostatně můj článek). A mimochodem, o latentních poselstvích mnohých na první pohled brakových děl bude samostatný článek! Snad brzy... :) Jinak velké díky za skvělé postřehy (velmi podnětné) a další názor "pod pokličku naší diskuze".
    Elinor: Pravděpodobně asi ta, která nebyla psána "brakově". Brak jako takový - ostatně je to v článku - není zas tak stará záležitost, spíše, jak bych to řekla, specifikum moderních dějin literatury. Ale o tom zase jindy. O srovnání literatury dneška a dob minulých budu hovořit zase jindy. Na jeden článek je to až příliš mnoho úvah. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Michelle: přemýšlím, do jaké jiné skupiny než "braková četba" nacpat většinu antické červené knihovny typu Dafnis a Chloe. Nebo rytířské romány, co jich ve středověku a hlavně v ranném novověku bylo. :o) Což nemyslím pejorativně, to první je prostě naivní čtení pro ženy a dívky (s naprosto geniální scénou Chloina únosu piráty :) ) a rytířské romány jsou jeden z přímějších zdrojů moderní fantastiky. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Brak je podle mě specifický žánr, jak jsi správně napsala. Který má své místo na slunci a nemá smysl ho srovnávat s velkými díly světové literatury. To je mimo a jde o nepochopení. Brak je většinou relativně slušně řemeslně udělaný (tedy nepíše ho úplný diletant, který by si za to mohl schovat svou neschopnost, protože "je to přece jedno, může to být po všech stránkách blbý, co byste jako chtěli") a má prostě své specifické atributy jako je místo, dějová šablona, určité charaktery postav. Asi vás to duchovně nějak neobohatí, ale pokud hledáte jednoduchou knihu na dovolenkové odpoledne u vody... Držme se toho, že je to žánr, kam spadají detektivky, horory, červená knihovna a možná už v dnešní době i to fantasy, protože ho někteří autoři vzhledem k současné značné oblibě sekají bezmála sériově. Jinak diváš se na to tedy správně, ale dovolila bych si upřesnit terminologii. Současná literární věda užívá spíš terminus technicus "populární literatura" (ve smyslu literatura oblíbená, hojně čtená, schopná se dostat k velkému množství lidí, být na úrovni toho, co je schopná pojmout většina) namísto původního "braková". A pak už u literatury "brakové" můžeme nechat ten hanlivý nádech ve smyslu toho co je řekněme, hloupé, špatně napsané. Proto tě tak vytáčí skutečnost, že se uvažování dostalo na úroveň "brak=je to špatně" ale ono už se slovo brak v tomhle smyslu jako označení žánru moc nepoužívá. Je to starší zážilost. Ten žánr dostal novou škatulku "literatura populární". A charakteristické rysy vypadají tak, jak jsi napsala a patří tam to, co jsi jmenovala. Mám dojem, že právě došlo k nepochopení speficik toho žánru, on dostal pejorativní nádech a současná literární věda se jej pak pokusila očistit tím, že užila nové označení bez negativních konotací. Alespoň tohle mě učili ve škole a pánové literární vědci se tam zabývají literaturou populární a máme semináře o literatuře populární. :-)

    Harry Potter z tohohle titulu, tedy tak, jak to chápeš ty, je literatura populární neboli starším označením brak. Pokud bych se měla držet svojí definice na žánry a brak si ponechat jako označení toho, co se tak si myslím, tak to není zrovna brak. Zle napsané to sice není, poměrně je to chytlavé, ale srovnejte si Tolkiena a Rowlingovou a poznáte, že je to jiná liga. Top fantasy je Pán prstenů. Protože jednak obsah (nápad) a jednak forma. Na formě je poznat, že pan Tolkien byl univerzitní profesor, lingvista, vzdělaný člověk, který o psaní a o jazyku hodně hodně věděl a dokázal to ve svém psaní využít. Rowlingová je oproti tomu amatérka, která měla prima nápad, ale prostě ta forma kulhá.

    OdpovědětVymazat
  9. Ani to slovo "komerční" se moc nehodí. O slově komerční slovník cizích slov říká, že jde o synonymum pro obchodní. Tzn. obchoduju proč? Abych prodala, abych prodala hodně a měla z toho hodně peněz. A jestli dav chce hodně kupovat literaturu jednodušší nebo složitější, to už se tímhle pojmem neřeší. Ještě bychom si mohli s Umberto Ecem půjčit jeho kulturu "masovou" (Ecovu definici nechť si zájemci o tenhle problém přečtou sami), protože to taky podle mě kvalitně vystihuje podstatu problému. Vždycky máte nějaký průměr lidí, kterých je nejvíc (jsou jich masy) a pak lidi nad průměrem a pod průměrem. No a pak je už vaše volba, jestli chcete prodávat, tvořit literaturu populární, masovou, pro spousty lidí nebo jdete co nejvýš a chcete psát pro pár těch, co jsou fakt "nahoře".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otázka do pranice: Může vůbec v dnešní době neznámý, ale velmi nadaný autor publikovat své knihy vysoké literární úrovně (tzn. není to čtení pro každého, řekněme především formou zpracování, filosofickými odbočkami, prolínáním příběhu s odbornými rovinami...)? Kde? Obávám se, že tato srážka s realitou popravila mnoho talentů. Zdá se, že kdo chce na tomto "intelektuálním" trhu uspět, musí být známá osobnost už bez toho, aniž by knihu vydal (řekněme velmi známý odborník a ani to mnohdy nestačí, viz projekt http://psychologie.cz/serial/knizka-hleda-vydavatele/ o "knize", kterou sepsali dva významní odborníci našich končin a přesto marně hledají nakladatele...), nebo opravdu existuje nějaké "intelektuální nakladatelství"?

      Marně se snažím hledat, všude to vypadá, že se nakladatelství potýkají opravdu s "existenčními problémy", a pokud něco vydají, tak jedině titul oslovující masy - což znamená, že pokud už dílo tohoto talenta přijmou, okleští ho o všechno DOBRÉ A KVALITNÍ a nechají v něm jenom ubohou, kostrbatou, linku, která bez těch vyšších věcí je vlastně úplně průměrná... (Když jsme u Anny Kareniny, úplně si to dokážu představit jako laciný román z červené knihovny...)

      Někde jsme slyšela, že dnes již zesnulá Monyová chtěla prorazit s "výše zaměřenou" literaturou - bez úspěchu. Všichni víme, na čem skončila, a co ji vyneslo nahoru...

      P.S. pro znalce: Bylo to tak s intelektuální literaturou vždycky, nebo byla v minulosti cesta intelektuálních spisovatelů přece jen schůdnější?

      Vymazat
    2. Ty, řekněme, intelektuálně hodnotnější knihy vydává brněnský Host (oni sami se tak snaží profilovat, to není žádný můj subjektivní výmysl, předesílám), zaštiťují třeba J. H. Krchovského (nejprodávanější český básník btw. :-). (Subjektivní vsuvka: intelektuál chrochtá blahem, tam by se to ruinoval účet.) Ale samozřejmě do toho nemůže nikdo lít donekonečna vlastní peníze (leda by byl dolarový milionář a hodně velký filantrop k tomu, což asi nehrozí). Taky mají určitě jen omezený rozpočet. Dělají to tak, že sem tam vydají nějaké ty komerčně úspěšné tituly (Host se živí třeba aktuálně severskými detektivkami, ty teď letí), aby měli peníze na to, řekněme, méně komerčně úspěšné. Ale každý nakladatel je "jen" obchodník, který má s vydáváním knih v první řadě výdaje a kdyby mu někdo nabídl bestseller, tak po něm samozřejmě sáhne naprosto spolehlivě. Aby se mu ty výdaje alespoň začaly vracet, neřku-li, že by občas samozřejmě rád měl nějaký ten zisk. Nakladatel je spíš byznysman, který dá na to, jestli z vás "cítí peníze". Když mu nevygenerujete zisk, opravdu by se museli vysloveně profilovat tak jako v Hostu, že vám teda tu vaši kvalitní knihu vydají, pokud jim to nabídnete (nabízení rukopisů je sice věc ošidná, ale když na oltář kvalitní literatury, tak dejme tomu, své rukopisy většinou nabízí amatérstí egomaniaci, co si myslí, že to fakt UMÍ a přitom prd, takže pokud přijdete s něčím jo skvělým, naděje je). Knihy si vydávají taky univerzity a myslím si, že zrovna ty na prodejnost nehledí. A rádi nezištně podpoří mladé talenty. Takže mít za sebou zázemí svojí alma mater a kontakty (když vám to nevydá škola, ve škole se, pokud studujete příslušný obor, určitě pohybuje člověk z nakladatelské praxe anebo v nakladatelské praxi někoho zná) se docela vyplatí. (Ostatně odedávna byly univerzity docela důležitými centry kulturního dění.) Obrážet literární soutěže v naději, že si vás někdo všimne může být taky určitá cesta. Nicméně sebekulturymilovnější nakladatel má limitované prostředky a hrozí vám, že dá přednost někomu jinému před vámi, aby přežil, protože prostě nemá prostředky na to, aby vydal tři kvalitní texty, ale jen jeden. Nakladatelů je moc, vydávaných knih taky, všichni si vzájemně moc konkurují. Simony Monyové by si nikdo nevšiml, pokud by se nestala taková tragédie. Tohle bylo prostě NĚCO. Jinak si myslím, že víc než jednoho velmi zručného literárního řemeslníka, který se stal populárním (Viewegh), tahle republika neuživí. My jsme v podstatě trh strašně malinký, na tu obří produkci. Ono možná až pozhasínají zbytky porevolučního podnikatelského boomu, tak se i situace na knižním trhu zlepší.

      Vymazat
  10. Já vždycky brala brak jako literaturu, jejíž prvotním účelem je pobavit. Nesnaží se nás nijak intelektuálně obohatit nebo nám předat nějaké poselství, člověk u braku prostě může vypnout a pobavit se. A takové knihy se samozřejmě lépe prodávají, protože lidé prostě čtou veselé knížky, romantické příběhy, napínavé detektivky a vzrušující dobrodužné knihy raději, než vážná dramata, historické knihy podle skutečných událostí a klasickou literaturu. (najdou se samozřejmě výjimky)
    Na braku podle mého není nic špatného a čtou ho všichni, akorát to slovo získalo onen negativní nádech. Většina lidí si pod slovem brak představí jenom šestákové detektivky, lacinou červenou knihovnu a westerny. Prostě ty věci, co vycházeli v rodokapsech a člověk je po přečtení mohl použít na zátop.
    S tím už se ovšem nedá nic dělat...

    OdpovědětVymazat
  11. V tomto kontextu chápu i zařazení Harryho Pottera mezi braky. Bohužel jsem tento názor naposledy slyšela s dodatkem, že "Kdo čte brak, nemůže nikdy číst nic kvalitního."
    Z pohledu tvé definice by se ale za brak daly považovat i pohádky. Princ je přeci vždy krásný, dokonalý a zachrání pronceznu/Popelku/krásnou dívku od zlého osudu... :-)

    OdpovědětVymazat