Stále častěji - a to bohužel i u takzvaných znalých bibliofilů - se setkávám s nepochopením mého poněkud zavádějícího názoru. Často mě můžete slyšet, že moderní literatura je z větší části braková. Po takovém prohlášení většina lidí zakroutí nesouhlasně hlavou (v lepším případě) nebo mi dokonce začne spílat a s ironickým úsměvem odvětí "a ty bys napsala něco lepšího?". Možná je načase vysvětlit, co myslím pod pojmem brak.
(To abych předešla zbytečnému vysvětlování v době, kdy uražený fanoušek moderní literatury pěje ódy na své milované knihy a odmítá poslouchat mé pitomé řeči.)
Slovo "brak" je v našich končinách až příliš často (nesprávně) spojován se slovem jako "odpad". Hned ze začátku tedy připomenu, že nejblíže (a to dokonce ani samotní literáti s vysokoškolským titulem nejsou zajedno) slovu brak má (s přimhouřeným okem) pojem "masový kulturní produkt", neboli "komerční zboží". Je regulované masovou poptávkou, orientuje se na zisk a masovou popularitu. A mnozí autoři to (jen ať jim je vzdán hold) vůbec nezapírají.
Tak se tedy podívejme na brak ne jako na termín kvalifikační, jako spíše klasifikační.
Malá historie braku
Brak nejspíše vznikl napodobováním úspěšných románů autory, kteří byli méně úspěšní. Rozšířil se především v první polovině devatenáctého století. Jak jinak, než s rozšířením všeobecné gramotnosti. Literatura, původně určená především vyšším, vzdělaným vrstvám, velmi brzy opustila své dosavadní hnízdo a mnozí autoři správně vyčmuchali obrovský potenciál mas. Bylo však jasné, že prosté měšťany a nižší vrstvy nenadchnou ani květnatým jazykem, ani opěvováním vyšších ideálů. Velmi brzy tyto knihy začaly jít svou vlastní - velmi pestrou a mnohdy zajímavou - cestou. Svou základní charakteristiku si ovšem nechaly. Především chtěly být kupovány a masově čteny. Chtěly se zavděčit co největšímu množství lidí ze všech vrstev. A zatímco se žánry a subžánry braků střídaly rychleji než letní a podzimní móda, určité základní znaky brakové literatury zůstaly a můžeme je sledovat až do dneška.
Kostra brakové literatury
Mezi stálice v proudu braků bývá až rigidně stavěný děj (daný určitým scénářem). Celá desetiletí se brakové detektivky píšou podle stejného scénáře, mezi nimiž čas od času propluje jakýsi - mnohdy neúspěšný - pokus o narušení struktury děje. Poznávacím znakem brakové literatury je i jistá neměnnost charakterů postav (mnohé knihy jsou odlišné vlastně jen jménem hlavních hrdinů a zeměmi, ve kterých se příběhy odehrávají). Tato na první pohled hrůzná skutečnost je však dána především požadavky čtenářů. Brak, jakožto literatura pro široké vrstvy, by měla být jednoduchá na přečtení, a především by se čtenář měl co nejdříve s postavou příběhu ztotožnit. Jistá dávka předvídatelnosti děje, jasných, stálých charakterů a jednoduchých zápletek je k tomu nutná.
Důležitým faktorem, který se v knihách mění, je tedy prostředí. Autoři brakové literatury často vytváří dokonale uvěřitelné, komplexní světy, do kterých zasazují svou kostru příběhu i s postavami. Čtenář si tak může kompenzovat předvídatelný děj právě geniálním zpracováním prostředí, vynikajícími, a mnohdy invenčními prvky z nových, často nereálných světů, aniž by musel složitě přemýšlet nad dějem či jednáním postav. Toto je velice důležitá vlastnost braku - přestože jsou často děj i postavy velmi jednoduché a jasné (u žánrů typu fantasy a sci-fi se často setkáváme s prvky PC her ("questy", které musí "hero" plnit, aby se dostal v příběhu dál, nebo se jedná přímo o dlouhou "campaign")), mají jednotlivé knihy často velmi odlišné, pro čtenáře velmi osvěžující, světy, v nichž se děj odehrává.
S takovou klasifikací braku, který už tak "poklesle" nevypadá, bychom mohli pokračovat v mém zamyšlení. Můj názor na přínos všeobecného rozšíření literatury nechám na jindy, nyní se zaměřím spíše na jednotlivé tituly. Samozřejmě není náhodou, že se brak opravdu stává důležitou a vedoucí částí literatury. Jelikož otěže (nejen) masové oblíbenosti a prodejnosti stále více v našich končinách přebírá dav a davové myšlení, musí se i umění přizpůsobit jeho požadavkům. Dav nikdy nebude chtít číst intelektuální literaturu, sebepřínosnější by byla. Dav chce právě brak, a jedině dav jej dokáže správně ocenit. A nemusí být nutně jenom špatný.
Často mě zaráží, že mnozí "velmi intelektuální" recenzéři a kritici rozebírají dílo - veskrze brak - a srovnávají ho pomalu s klasiky. Tato nehorázná zhovadilost některých kritiků, kteří rádi kopou do všemožných žánrů, mě nepřestává rozesmávat. Mnozí autoři dnes výslovně říkají, že píší brak. A rozhodně nepíší ve svém žánru špatně. Čísla prodeje tomu rozhodně nasvědčují. Mezi braky tak můžeme lehce zařadit sérii Stmívání, jakožto i knihy Dana Browna. Velké množství braku můžeme nalézt ve fantasy a sci-fi, nicméně žánry jako takové mají na kontě i mnoho ne-brakové literatury vysoké kvality (mnohdy podle mne srovnatelné s mnohými klasiky). Brakem je tedy i úžasný Harry Potter, ale já osobně jej považuji za velmi kvalitní dílo. Za brak považuji červenou knihovnu, přesto se mezi desítkami titulů jistě najdou i velmi zajímavá, dechberoucí (pozitivně) díla.
Nepoužívám slovo brak jako nadávku, a vy, mí milí diskusní odpůrci, byste možná také neměli… Urazili byste tím mnohé brakové knihy, které se mohou směle postavit mezi knižní velikány dob minulých. Ano, i já jsem četla pln braků, které mě připoutaly k židli, dokud jsem neotočila poslední stránku.
Jelikož je však pro mne literatura především záležitost intelektuálně náročná, je jasné, že braky se příliš zabývat nebudu. Neznamená to však, že bych všechny braky nejraději spálila.
A co Vy? Je pro Vás brak synonymem ke slovu "pokleslý"?